Dilema ve výchově

Poslední dobou se setkávám s tím, co všechno synovi vrstevníci již umí. Nedělají doma žádnou konkrétní pedagogiku a přesto umí počítat, podepsat se a teď jsem se setkala s holčičkou, která už uměla psát velkými tiskacími písmeny. Chlapeček dokonce sčítal a odčítal do 20.
Chci syna podpořit v jeho rozvoji, nabídnout mu to, co ho právě zajímá. Ale tápu v tom, jak to propojit s klasickou státní školou. Když čtu některé americké blogy maminek, které učí své dítě doma, v duchu jim závidím. Mají vlastně sami volnou ruku, přizpůsobí se potřebám dítěte, vlastně celé rodině. Určitě to není jednoduché a má to svá negativa, ale tyto maminky se neustále vzdělávají, hledají nové informace, setkávají se. Jsou to pro mě ideální učitelky.

Snažím se držet doporučení z knížky Montessori předškolní léta. Vyrobila jsem červenomodré tyče. Abychom začali opravdu od začátku správně.

 

 Mletí kávy je synova dlouhodobě oblíbená aktivita.

Modelína je všestranná. Líbí se mi, že zvířátka Schleich jsou natolik věrná, že dělají i stopy.