Mramorová vajíčka pomocí laků na nehty

Velikonoce se blíží a já přemýšlela, jak si ozdobit vajíčka. Chtěla jse techniku, kterou jsme ještě nezkoušeli, aby to bylo něco neobvyklého a zajímavého. Tak vzniknul nápad s laky na nehty. Četla jsem o tom kdysi někde na internetu a teď si na to vzpomněla. Navíc mám doma hodně laků různých barev.

Budete potřebovat:
- vyfouklá vajíčka
- párátka
- nádobku s vodou (kelímek) která se pak vyhodí
- nejrůznější laky na nehty
- odlakovač (na utření rukou) nebo rukavice

Nejprve je potřeba dát do nádobky vodu o pokojové teplotě. Když lak dopadne na hladinu, nesmí kapka spadnout ke dnu.
Kapání laků chtělo trochu trpělivosti, přeci jen lak není tak tekutý jako voda a kapka se nechtěla pustit. Třpytivé laky se jakoby rozpouštěly a tvořily pěkný základ.

Poté jsme párátkem barvy lehce promíchali. Některé pokusy se nepovedly a veškerá barva se nalepila na párátko. Čím to bylo, na to jsme nepřišli, takže to chce vyzkoušet a uvidíte.
Pak už jen stačí vzít vajíčko a ponořit ho do vody, lak se na něj hned přilepí a ve vodě žádný nezůstane. Takto si nabarvíte půlku vajíčka, necháte uschnout a dobarvíte i druhou část.

 A takto vypadá náš výsledek.

 

 Krásný předvelikonoční týden

L.

Home made aktivity

Na Montessori přístupu se mi líbí, že i sami rodiče mohou pro své děti vyrobit pomůcku, která je přesně pro něj. Každý rodič zná své dítě nejlépe a proto ho doma vyrobená aktivita dokáže tak zaujmout. Občas něco vyrobím sama a někdy najdu inspiraci na internetu. Vždy dokáži ocenit práci a nápad dané aktivity. Některé věci bych sama nikdy nevymyslela a přitom vypadají tak jednoduše. V poslední době má syn doma několik aktivity, které jsou vyrobeny v počítači.

Brouky jsem si stáhla ve skupince na facebooku. I když se syn sám o brouky příliš nezajímal, tuhle aktivitu si oblíbil. Vozíme ji s sebou na návštěvy, vznikají při tom dlouhé debaty o hmyzu. Myslím si, že na jaře, až brouci vylezou, bude syn rád, že je umí pojmenovat.

Aktivita na to, co plave a co se potopí. Trochu i mě překvapilo, že například kaštan plaval. Pro velký úspěch jsme aktivitu nejednou opakovali.

 

 Často na různých stránkách vidím děti stejně staré jako je syn, které třeba vyšívají, nebo pletou. Zatím jsem k tomu syna moc nevedla, ale když se i já sama ve volných chvílích věnuji ručním pracem, zkusila jsem ho také zapojit. Vyrobila jsem jednoduchou pomůcku na pletení dutinek. Syn byl velmi zaujatý a věnoval se této aktivitě dlouho. Nejvíc se mu líbilo, že něco vytváří, sledoval, jak se šňůrka prodlužuje a rád se k této aktivitě vrací.

 

Po úspěchu s brouky jsem hledala další druh zvířat, které syn příliš nezná. Protože máme v rodině rybáře, hned mě napadly ryby. Vyrobila jsem aktivitu na přiřazování kreslených ryb a reálných fotek.

 Stále se snažím něco vymýšlet, zatím jsem byla omezená jen na domácí aktivity, vzhledem k počasí. Ale s přicházejícím jarem to bude doufám čím dál pestřejší.

Krásný den

L.

Děti světa - národnosti

Často se teď setkáváme s lidmi, kteří vypadají jinak než my. Syn si toho samozřejmě také všímá a ptá se, proč je někdo černý, proč mají šikmé oči. Abych mu přiblížila různé národy a rasy hodně si teď o tom povídáme, koukáme na videa. Prohlížíme si třeba tento katalog od cestovní kanceláře Livingstone, kde je spousta krásných fotek.

Hezká multikulturní písnička je tato:
https://www.youtube.com/watch?v=JD0weQAg8ew

Z knížek se mi podařilo v češtině najít jen tuto.

Moc krásně zpracovala děti světa jedna paní na facebooku. Já jsem jen upravila barvy podle kontinentů a syn kartičky přiřazuje podle toho, kde děti bydlí.

Mapu jako vkládačku mám z Tvořivého krámku. Teď ji tam zrovna nemají, ale paní vyrábí spoustu pěkných pomůcek na dotvoření, pro Montessori jsou naprosto ideální.

Oblíbená synova aktivita je v současné době pexeso. Hraje ho moc rád a jde mu.

Našla jsem toto krásné pexeso s dětmi různých národů. Najdete ho zde. Dá se buď jen zalaminovat, nebo ještě podlepit pěnovkou. Já jsem jako druhou stranu použila ručně barvený papír, který jsme vyráběli se synem.

Na druhou stranu, je paradox, že se naše děti často setkají třeba s Vietnamcem nebo černochem, ale s typickými českými znaky ne. Stalo se nám totiž nedávno, že syn uviděl ve městě babičku s šátkem na hlavě a reagoval: Koukej babka. Myslel tím samozřejmě postavu z písničky Měla babka čtyři jabka. Žijeme totiž sice na vesnici, ale starou paní s květovaným šátkem na hlavě viděl poprvé v životě. Samozřejmě jsem se mu snažila vysvětlit, že se neříká babka, ale paní nebo babička. Neumím si představit, jak by se zachoval, kdyby třeba potkal někoho v kroji. A přitom je nám to bližší než třeba černoch s dredama.
Často prostě přehlížíme to nejbližší a učíme se to, co je nám hodně vzdálené. Proto se snažím synovi pouštět slovenštinu, máme i jednu kamarádku na Slovensku, se kterou si syn povídá. Čteme knížku Krysáci, kde je použité nářečí. A celkově se snažím klást velký důraz na Českou republiku.

Krásný den
L.